Úterý 5.8.

Ano, pravda, chvíli to trvalo, ale pokračování povídání o našem putování do Humpolce je na světě. Zlí jazykové tvrdili, že už si s odstupem čtvrt roku nelze nic pamatovat! Ale to nezažili, co my. Na to se nezapomíná!

Úterý, krásné ráno. Včerejší obtíže nás většinou opustily, samozřejmě pouze proto, aby uvolnily prostor novým větším bolestem. Z Dobrušky jsme vyjeli směr Opočno a dále jsme se celkem v pohodě podle itineráře dostali do Třebechovic pod Orebem. Prohlídku místního světoznámého betlému jsme tentokrát vynechali, neboť naším prvním dnešním cílem byl pivovar Běleč, i když jsme dle instrukcí vedoucího (M.S.) věděli, že otevřeno bude až odpoledne a místního Cara tudíž neochutnáme.

Z Třebechovic vedla cesta po rovinaté cyklostezce podél silnice na Hradec. Jediné, co nám znepříjemňovalo cestu, byl poměrně ostrý protivítr. Milana jsme se tázali, zda ve svém plánu nemá nějakou cestu po větru. A skutečně, po ujetí asi 7 km nám, jako správný kamarád, vyhověl. Pohledem do mapy totiž zjistil, že jedeme opačným směrem... S větrem v zádech to už bylo jiné kafe! Mimochodem, jestliže jsem se výše zmiňoval o jakémsi itineráři, myslím si, že zde to byla jeho labutí píseň!

Ale nebylo všechno tak zlé. V Bělči nad Orlicí nás čekalo milé překvapení v podobě otevřeného hostince s Carem na čepu a dobrou domácí kuchyní. Bohužel v takových situacích vždy nastává stejný problém, nechce se jet dál.  Naštěstí jsme zde mezi mnoha dalšími cyklisty našli pána, který nám poradil zkratku a také jak se vyhnout Hradci Králové. Postavu měl podobně cyklistikou vypracovanou jako my a tak jsme mu uvěřili...

Nevím, jestli jste někdy hledali správnou odbočku v neznámém lese, který je co 100 metrů prošpikován pravoúhlou sítí cest. Nakonec jsme předměstí jménem Nový Hradec přece jenom našli. Nyní jsme se měli, podle instrukcí spřáteleného cyklisty z Bělče, dostat téměř po vrstevnici k Labské (=rovinaté) cyklostezce.

Dolů asi 300 výškových metrů, Hradec se podezřele přibližuje, nahorů, dolů, nahorů. Itineráře, jak již bylo řečeno, svou funkci plnit přestaly, a já mám pocit, že v této chvíli jsme taktéž Milana přestali považovat za člověka majícího mapu (a celou trasu) v malíčku. Alespoň slovní reakce oveček, jež jako pastýř (do této chvíle) vedl, o tom svědčily! Většina reakcí se z pochopitelných důvodů nedá publikovat.

Labská cyklotrasa byla skutečně příjemná, s krátkou zastávkou u Indiánů pod Kunětickou horou na Kozlíka

a bezproblémovém průjezdu Pardubic jsme se dostali do Chrudimi, dnešního cyklistického cíle.

Vrchol dne, a musím říct, že pro některé (Jiří) i chuťový vrchol minipivovarů celého letošního ročníku, se nacházel asi 10 km odsud ve vesnici Medlešice.

Do i z Medlešic jsme se přesunovali vlakem, čehož využil Jara, který nás coby bývalý (a vystudovaný) "ejzenpoňák" seznámil s mnoha taji železnice. Jak jsem již řekl, pivo bylo lahodné a tak jsme se příjemně občerstveni vrátili, někteří s krátkou zastávkou v nedaleké herně, na naši ubytovnu.